Greyhoundi a dostihové dráhy v ČR



V roce 2000 byla pro chrtí veřejnost dána k dispozici první písková dráha, vybudovaná na náklady soukromého podnikatele, pana Peška. To vyvolalo velké nadšení zejména u majitelů greyhoundů. Konečně bezpečnější povrch pro naše psí miláčky. Bohužel legislativa týkající se provozu této dráhy značně pokulhává za nadšením. Namísto rozumných dohod je na světě celá řada zcela nedůstojných sporů a následných prohlášení. Místo užívání si klidu a pohody čelí řada z nás nesmyslným nařčením.

Aby se konečně začalo v chrtařském sportu stavět více na faktech než emocích, je nutné si trochu osvětlit situaci kolem českých dostihových drah. V současné době jsou k dispozici tyto dráhy:

  • Mladá Boleslav
  • Kolín
  • Lednice
  • Praskačka


  • Dráha v Mladé Boleslavi je na břehu Jizery a často bývá zatopena vodou – proto je málokdy použitelná. V letošním roce se dočkala opraveného povrchu, to značně zvedlo bezpečnost pro nohy psů. Ale ostrá zatáčka po první rovince zůstala a vnější plot s železnými tyčemi též. V roce 1999 se o jednu takovou tyč greyhound zabil. (Proražený hrudník) Kromě toho boxy, které se většinou po otevření zhoupnou zpět, již také zavinily četná zranění.

    Kolínská dráha je v pěkném prostředí plném zeleně a lze ji využívat po celou sezónu. Ale při větších rychlostech a větší váze psů, nedrží travnatý povrch s podložím a snadno se od sebe odloučí, pes pak kamsi odjede. Kromě toho mívá dráha v různých místech rozdílnou vlhkost, to zhoršuje bezpečnost a zaviňuje řadu úrazů.

    V Lednici jsou klopené zatáčky, to je pro psi bezesporu bezpečnější, ale zvláště v létě bývá její povrch tak tvrdý, že jsem také zažila po finále greyhoundů pouze jednoho psa bez zranění. Travnatý povrch má daleko k ideálu.

    Vesnice Praskačka má novou dráhu, pískovou. V roce svého otevření měla též řadu nedostatků. Ale díky vytrvalé péči a snaze o zkvalitňování se mnoho věcí již napravilo a na dalším se pracuje. Majitel se dále snaží do dráhy investovat. Je to dnes jednoznačně u nás nejkvalitnější dráha.

    Všechny čtyři dráhy uvádějí poloměr zatáček 42 metrů.

    A teď něco ke psům, kteří na těchto drahách běhají. Čistě z matematického hlediska. Všechny naše dráhy jsou poměrně bezpečné pro malé, lehké a pomalé psy. Italští chrtíci a vipeti, díky své váze a menší rychlosti, nemají v zatáčkách takové přetížení. Ve většině případů závody přežívají. Velká plemena (kromě greyhoundů) nedosahují takových rychlostí a přetížení působící na ně v zatáčkách je mnohem menší.

    Samotný běh v zatáčce má vždy negativní vliv na výkon. Měnění směru při běhu vyžaduje určitou sílu, kterou pes musí vynaložit. Tato potřeba roste tím více, čím větší rychlostí pes probíhá zatáčkou a čím ostřejší ta zatáčka je. Síla se následně promítá do tlapek.

    Příčinou změny pohybu přímočarého v křivočarý je odstředivá síla, která vzniká vybočením z přímého směru. Je nutné brát v úvahu tyto veličiny: rychlost běhu, úhel naklonění, poloměr zatáčky a váhu běžícího psa. Budeme-li tedy pro porovnání vycházet z průměrného výkonu greyhounda, který při váze 32 kg běží 480 m za 32 s, (to je rychlost 15.01m/s), zjistíme že síla která na něj působí je cca 17 kg. Běží-li stejný pes stejnou dráhu za 28,6s je síla na něj působící o celou jednu čtvrtinu větší. Tento stav zvětšuje drobná mikroskopická poranění vznikající po každém zatížení, ta se sčítají a zranění se dostaví velice snadno. Proto v tomto případě je opravdu namístě, aby pes běžel pouze jeden běh a jeho tělo se tak mohlo dostatečně zregenerovat před další zátěží. K těmto skutečnostem lze pro porovnání přidat situaci afgánského chrta vážícího 25 kg a běžícího 480m za 37 s. Po porovnání s rychlým greyhoundem je síla na něj působící v zatáčce téměř poloviční.

    Shrnu-li tedy vše, je nutné si uvědomit, že opravdu rychlý greyhound na našich drahách má nohy mnohem více zatěžované než ostatní chrti. Výsledky této situace známe. Rok od roku klesá počet závodících greyhoundů. Nedojde-li k úrazu při prvním běhu, většinou v druhém kole se alespoň malý problém s nohama objeví. A známá věc „únava materiálu“ se projeví dosti brzy, rychlý greyhound bývá odepsán ze své kariéry.

    Na závěr lze říci, že s odsunutím železné opony zde máme novou a rychlou krev greyhoundů. Těm stav našich drah nemůže vyhovovat. Proto požadavek na jeden běh denně je zodpovědnou reakcí na uvedený stav věci. Srovnávání s jinými plemeny není vůbec na místě. Je nutné i zvážit zda – mají-li greyhoundi požadavky na takové odlišnosti – by neměli mít i svojí subkomisi v dostihové komisi. Tak by se zodpovědně a fundovaně řešilo vše co se této záležitosti týká, včetně závodů na Praskačce. Zdraví našich psů (ale i jejich potomků) musí být totiž prioritou vždy.

    Jana Havlová