Charlie Lister - Dostihoví greyhoundi



Kapitola 1

Začátky

Pro někoho je běhání greyhoundů koníčkem, pro jiného je to práce. Ale pro Charlieho Listera je to jednoduše posedlost. Charlie žije a dýchá jen pro greyhoundy. Absolutně vše, co dělá, je jim podřízeno a vše ostatní je až druhotné. Je spojený s dostihovými greyhoundy celým svým životem, a přestože se mu už blíží šedesátka, je v tomto směru stále stejně vášnivý. „Miluji, když mí greyhoundi běží. Nemohu odpočívat, když vím, že moji psi běhají. Samozřejmě, že rád vítězím. Nevadí mi příliš, jak velké závody vyhraji. Není pro mne nic více vzrušujícího, než když vidím, jak můj pes probíhá cílem jako první.“

Jestliže Charlie nesleduje, jak jeho greyhoundi běží, má vždycky nějaké dostihy na videu. Zaznamenává mu je jeho přítelkyně Pat Cartledge. Chybička spočívá v tom, že má zaznamenána vždy jen ta veliká vítězství. Pat totiž s radostí podporuje Charliovu vášeň pro dostihy. Když se třeba rozhodnou někam jít a Charlie se zeptá, kam by to mělo být, Pat např. odpoví: „The Peak Distrikt“. Charlie se pak zmíní, že to je blízko Peterborough a že mu tam dnes večer běží pes. Jestliže je Charlie pár večerů doma a nejde na dostihy, je celý nesvůj. Je na něm vidět, jak je plný touhy někam zase jet. Tento obrovský zájem ho však táhne nahoru, je nesporně jedním z největších trenérů v Británii.

Jeho malá dostihová stáj (dostihový kennel) produkuje jednu hvězdu za druhou. Jeho výjimečné kvality zahrnují vítězství na Greyhound Derby (4x, dvakrát se stejným psem RAPID RANGER – v r. 2000 a 2001), vítězství na Skotském a Anglickém Derby v r. 1997 se psem SOME PICTURE, který se také dostal do finále Irish Classic a vyhrál „classic double“, když SPRING ROSE triumfovala na Grand Prix a St. Leger v roce 1996.

Charlie má dar od boha nalézt správného psa pro správný dostih a v některých případech, jako ve Východním Anglickém Derby v Yarmouth, je absolutní špička. Vyhrál zde sedmkrát. Na konci roku 2003 Charlie dosáhl důležitého milníku. Vyhrál soutěž trenérů, když dosáhl rekordní počet bodů. Je to pozoruhodný úspěch pro trenéra, který nemá více než třicet greyhoundů. Konkuroval tak trenérům, kteří mají ve své péči více než 200 psů.

„Nikdy jsem neměl jako hlavní záměr, být vítězem mezi trenéry. Vyhráli jsme několik finálových běhů, pracovali jsme nesmírně těžce, a měli jsme také trochu štěstí.“

Jak to všechno začalo – mládí

Charlie Lister se narodil v Yorkshire, později se stal jeho domovem Notingham. Narodil se v roce 1940, žil v malé vesnici blízko Goole ve východním Ridingu. Jeho otec, Charles celý život kupoval a prodával koně. Výchova Charlieho byla dosti tvrdá. Přestože otec pracoval, všechno co vydělal, rychle utratil. Charlie byl jedináček, své dětství trávil s otcem a s koňmi, kterým se naučil velmi rozumět. V té době se koně používali na práci jako tažní koně a tak jejich prodejní výstavy byly rušným místem. „Jezdil jsem do Doncaster Fair každou sobotu a bylo to pro mne úžasné místo“, říká Charlie. Sledoval svého otce při pohybu s koněm, oceňování všech předností koní a určování ceny. A to byl začátek vzniku Charlieho schopnosti umět správně pozorovat zvířata. Nejvíce se můžete naučit sledováním a pozorováním zvířete v pohybu. Sledovaly se schopnosti koně, vše co mohlo ovlivnit koně při jeho práci. Žil v malém domku u stájí s koňmi a dvorkem. V rodině měli také psy, ale ne jako domácí mazlíčky, ale jako coursingové psy. „Bylo mi sedm nebo osm, když jsem šel poprvé na coursing s mým otcem. Velmi se mi líbilo sledovat psy jak běží, hned od začátku. Můj otec byl se svými psy úspěšný a v průběhu let jsem se to od něho naučil. Rozuměl všemu, co se týkalo psů, takže je udržoval šťastné“. Mezi jeho přátele z dětství patřil i Geoff de Mulder, trenér, který vyhrál v roce 1979 Anglické Derby se SARAHS BUNNY a měl i zástup dalších špičkových greyhoundů. Když byly dětmi, mnohokrát se viděly. Oba otcové měli stejnou živnost, chlapci si proto rozuměli.

Další vývoj

Charlie odešel ze školy, když mu bylo dvanáct, a od té doby si sám vydělával na živobytí. „Rodičům nevadilo, že jsem opustil školu. Bylo užitečnější, když jsem přinesl nějaké peníze do rodiny, než zůstávat ve škole“. Charlieho první práce byla, že prodával květiny v obchodním domě a dával si stranou trochu peněz, aby mohl sázet na coursingové psy. Když mu bylo patnáct, rodina se přestěhovala do Worksop v Notinghamu a tam se mu podařilo stát se mladým podnikatelem s partnerem. Obchodovali se dřevem. Dokázal nakoupit náklad dřeva za 50 liber a prodat ho za sto. Tento obchod mu pomohl ke koupi náklaďáku a tak mohl objíždět místní farmy a prodávat dřevo. Obchodoval v dobrém místě, dřevo bylo stále potřeba na stavby i na oplocení ohrad. Charlie připouští, že toho o dřevu moc nevěděl a ani v té době příliš nerozuměl obchodu. „Vybral jsem si to spíš náhodou. Časem jsem si pak vyvinul cit a byl jsem schopen posoudit kvalitu dřeva“. Obchod kvetl a Charlie měl na dvoře10 nákladních aut. V 18-ti letech se oženil se svojí první ženou. Rodina a obchod mu zabraly hodně času, ale stále si podržel zájem o coursing. V té době bylo možné mít slušné coursingové psy za deset až dvacet liber.

Na dráze

Charlie mohl strávit zbytek svého života u coursingu a své podnikatelské práce týkající se prodeje dřeva. I když, jak se zmiňuje, nebyl nikdy předtím u lékaře, nyní mu lékař zjistil, že má vysoký krevní tlak, a sdělil mu, že mu chybí dostatek pohybu.

Jeden z jeho zaměstnanců byl dostihovým nadšencem a pozval ho, aby se tam s ním šel podívat. Charlie se domníval, že tohle ho příliš nenadchne, protože věřil, že coursing je mnohem lepší, ale souhlasil a šel. Když tam přišel, byl sám překvapen, jak se mu to líbilo. „Došel jsem k závěru, že když budu mít doma greyhounda, donutí mě to k většímu množství pohybu.“

Koupil si svého prvního greyhounda, a od té doby se začal věnovat dostihům. „Abych byl poctivý, musím přiznat, že nebyl příliš dobrý, ale já jsem se začal učit. Získal jsem více psů a vyhrál jsem několik dostihů. Lidé viděli, že rozumím tomu, co dělám a začal jsem se starat i o psy dalších lidí.“

Charlieho první manželství skončilo rozvodem, ale v roce 1968 se oženil s Val a ta brzy začala mít stejné nadšení pro dostihy, jako její muž.

Král nezávislých drah

Důležitým bodem bylo, že Charlie se setkal s legendárním trenérem greyhoundů Joem Boothem. Joe byl vysoce úspěšným trenérem NGRC (National Greyhound Racing Club). Sám v té době neměl trenérskou licenci, ale několik svých nejlepších psů ve spolupráci s ním připravil na dostihy. Joeovi greyhoundi byli velmi známí na dostizích NGRC, ale běhali také na nezávislých drahách. Joe cestoval po zemi a umisťoval své psy do dostihů. Jeho psi vyhrávali a on vyhrával sázky. Nepodložené zprávy líčí, že byl v Ashfield Derby v šest, v Wishaw Spring Cup ve stejnou dobu, v Peperbourg derby v osm, na Ipswich Derby také v šest a stejně tak i na Yarmouth Derby. Ovšemže nebylo přípustné, aby psi z dostihů NGRC běhali na nezávislých drahách, ale v těch dobách se to běžně stávalo. „Kdykoliv mí psi běželi, cestoval jsem s Joem, a stále jsem se od něj učil.“

Joe byl, co se týká psů, absolutně nedostižný. Byl k nim velmi laskavý, dobře je živil, a uměl psy připravit tak, aby dokázali předvést vždy to nejlepší co v nich bylo. Jestliže se mu psi zdáli trochu unavení, vzal je na procházku do lesa. Psi mohli vidět zajíce a veverky a to je opět správně nažhavilo. Joea si pamatuji nejen jako skvělého sázkaře, ale i jako výborného trenéra. Pamatuji si psa CRICKET BUNNY. Když ho Joe koupil, byl na vzestupu ve Wimbledonu, ale nebyl to opravdový závodník. Joe ho vzal pryč a dal ho zpět až do dostihu „The Laurels“, kde vyhrál. V té době to byl ve Wimbledonu největší dostih. Joe byl velice dobrý v tom, že uměl odhadnout správné umístění psa do dostihu a já jsem se to od něho stále učil. Trénoval psy padesát let, prožil s nimi celý život. Byl znám na všech drahách po celé zemi a každý trenér ho obdivoval. Nikdy nepatřil k nějaké dráze, jenom žil se svými psy a pečoval o ně. V době, když jsem ho znal, neměl více než deset psů.Věřte mi, že musíte být velice dobří, když chcete být schopní žít s takovým počtem psů. Joe Booth zvládl účastnit se na dostizích NGRC i na nezávislých drahách jako obrovský kolos zanechávajíce stopy v obou táborech. Přitom se ale nikdy nedotkl NGRC ve špatném smyslu. Jak to dělal? Všechno si dělal sám. Nikomu neřekl více, než bylo třeba. Dalo by se říci, že jeho levá ruka nevěděla, co dělá jeho pravá ruka.

Nezávislé dráhy

Charlie nevyhrával v té době dostihy NGRC, ale účastnil se na nezávislých drahách a mnohé z hlavních dostihů těchto nezávislých drah vyhrál. Dvakrát vyhrál Ashfield Derby a třikrát Blackpool Derby. Ale nakonec byl zklamaný omezeními, která proti němu byla vedena. „Psi byli mým koníčkem, ale je pěkné mít koníčka, který přináší peníze. Rád jsem sázel, ale ještě raději jsem se díval, jak psi běží. Jak jsem se stal dobře známý na dráhách, nemohl jsem pouštět psa do dostihu a zároveň sázet. Měl jsem tedy najaté jockeye, kteří za mne pouštěli psy a já jsem zatím čekal na parkovišti nebo ve vedlejší ulici. Na konec to bylo stále více frustrující účastnit se načerno na večerních dostizích a to vedlo Charlieho k rozhodnutí stát se trenérem NGRC. Jestliže totiž máte dobrého psa, chcete ho vidět běžet. Stále se to pro mne stávalo složitějším a složitějším a já jsem si řekl: „Co je nejdůležitější? Bylo úžasné vyhrávat, ale já jsem při tom nebyl, a to byla přece ta nejzajímavější část dostihů. V té nejdůležitější části jsem chyběl.“