Když se na závod díváte z hlavní tribuny, tak se zdá, že greyhoundi běží po úsečce z jedné zatáčky do druhé. Když ten samý běh sledujete shora, je ihned zřejmé, že většina greyhoundů běhá po eliptické dráze s větším obloukem ve 2. a 4. zatáčce a "řežou" rohy v 1. a 3. zatáčce.
Z této informace je zřejmé, že rovinku je potřeba připravit a udržovat takovým způsobem, aby bylo možné zlepšit rovnováhu a běžecký krok každého psa v okamžiku, kdy vbíhá do zatáčky, zatímco při výběhu ze zatáčky je potřeba udržet optimální rychlost psa.
Greyhoundi mají tendenci běžet směrem k návnadě spíše než ke kolejnici, ale při výběhu ze 2. a 4. zatáčky je potřeba věnovat zvláštní pozornost vnější části rovinky. Řidiči traktorů velmi často zapomínají na úpravu povrchu v těchto místech, i když by je sem zavedlo jednoduché sledování stop po greyhoundech.
Předtím než traktor vjede na dráhu je dobré vzít do ruky hrábě a vyrovnat množství písku tak, aby byla všude stejnoměrná vrstva. Greyhoundi vybíhající ze zatáčky prodlužují délku kroku. K dosažení bezpečnosti, dráha musí poskytovat pevný základ pro zadní nohy, který pomůže pohánět greyhounda v zadní letové fázi.
K získání maximální opory pro zadní nohy slouží odrazová vrstva písku pod vrchní tlumící vrstvou. Když se pes pohybuje dopředu, zanechá dva otisky asi 1,5inch (37mm) hluboké. Použití hrábí ihned po běhu je záležitostí, která pomůže vyplnit tyto otisky a zajistí dostatečné množství kyprého písku. Když pak traktor vjede na dráhu s vyrovnávacím zařízením, existuje přiměřená možnost řádného zaplnění děr, takže tlakové deska, kterou se pak dráha uhladí, zanechá hladký povrch pro další běh.
Pokud nejsou otisky z předchozích běhů řádně zaplněny, nevznikne dostatečná opora pro zadní nohy k dodání síly k dosažení maximální zadní letové fáze. První známkou toho je svalové zatížení, jak se pes snaží získat rovnováhu, které snadno vede ke svalovým napětí. V nejhorším případě dojde k druhotnému pohybu zadních nohou, kdy pes hrabe, aby se odrazil, a to může být příčinou zranění či natažení vazů a šlach.
Z těchto důvodů je důležité udržování špičkové kvality horní tlumící vrstvy a spodní odrazové vrstvy v průběhu závodních běhů. Les Gardiner, který provádí školení v hrabství Oxford, přizpůsobil techniku pro úpravu dráhy použitím pletiva před deskou. Při průjezdu traktoru pletivo prohrábne horní 2inch (50mm) písku a deska povrch zhutní. Tímto způsobem je vyhlazen, vyplněn a stlačen každý otisk jedinou operací, která navrací povrch dráhy do výchozí podoby před během. Tato jednoduchá metoda je velice efektivní a může být vhodná pro jakýkoliv traktor a jakoukoliv dráhu.
V průběhu závodního dne by nebylo možné provést účinně změnu odrazové vrstvy dráhy, takže veškeré přípravné práce je nutné uskutečnit před dostihovým dnem. Pravidelně každých 7 až 10 dní by dráha měla být rozrušena do hloubky ca. 6inch (150mm). K tomu však nepostačí normální nářadí. Alan Washbrook z Monmore pravidelně používá zemědělské brány, které mají výhodu v možnosti nastavení hloubky, zatímco Pat Dalton používá kovové lopatky na obdélníkovém rámu. Vlastní zařízení není tak důležité jako způsob jeho použití.
Zářezy do dráhy by měly být důkladné, aby žádná část povrchu nezůstala neporušena. Toto rozrušení vrchních 6inch (150mm) dráhy a zanechání rovnoměrně proseté spodní vrstvy otevřené po několik hodin umožní proschnutí vrstev trati, které jinak nemají možnost přílišného kontaktu se vzduchem.
Písek musí být zhutněn do původního podoby např. deskou nebo válcem s využitím buď jejich vlastní hmotnosti nebo hydraulického zařízení k dosažení požadovaného efektu. Může trvat několik hodin než je dosaženo správné konzistence a teprve potom by se dráha měla kropit, buď prostřednictvím trysek, cisteren nebo ručním postřikem. Po zavodnění by se dráha měla nechat proschnout a teprve po vytvoření viditelné suché horní vrstvy je možné na ní pracovat s dalšími stroji.
Závěrečná příprava dráha před zahájením dostihů závisí na řediteli dostihů, traťovém komisaři nebo jiných pověřených osobách po předchozím prozkoumání jejího stavu. Může být potřeba dráhu více pokropit nebo zhutnit (válcem nebo deskou) nebo zkypřit vrchní tlumící vrstvu. To vše by mělo být rozhodnuto přímým prozkoumáním dráhy než pouhým prohlédnutím si dráhy z dálky.
Jedním z testů používaným zkušenými traťovými odborníky je skrčení ukazováčku do tvaru háku a jeho zamáčknutí do povrchu dráhy. Pokud se prst nesetká s odporem, pak je dráha příliš suchá a měkká, a pes nemá dostatečnou oporu pro odraz zadních nohou a využití síly pro své zrychlení. Jestliže se prst setká s tvrdým pískem, který je obtížné promáčknout skrz, pak vrchní vrstva písku není schopná utlumit nárazy předních nohou při dopadu. V obou případech není dráha uspokojivě připravena a někteří z greyhoundů by se mohli zranit, pokud nebudou provedeny okamžité kroky k nápravě stavu dráhy.
Existuje mnoho způsobů vhodné přípravy dráhy a na mnoha dráhách vypadá povrch dráhy před zahájením závodů jako obrázek. Jednou z nejpůsobivějších drah je Swaffam se stříbrným pískem, který je vždy výborně uválcovaný a v průběhu dne včas dostatečně zavodněný, aby vyschl zcela bez poskvrny před prvním během.
Když psi odchází z trati po prvním běhu není nezbytné, aby traktor uhladil povrch a zmizely tak otisky nohou. Hrábě rychle obnoví povrch tam, kde je třeba. Použijí-li se hliníkové zoubkované hrábě a ne obyčejné dřevěné hrábě, respektive jejich plochá část, pak to umožní personálu dráhy efektivní a účinnou úpravu povrchu dráhy v zatáčkách. Za suchých letních nocí je noční vlhkost účinnější náhradou ztracené vlhkosti než ruční kropení a to také napomáhá k lepšímu udržení tvaru zatáček.
Pro některé dráhy, jako například Walthamstow, je normální použít traktor pro obnovu dráhy pouze několikrát v průběhu dostihů než po každém běhu. Rozhodnutí jak často použít techniku k úpravě dráhy závisí na několika faktorech, včetně metodiky přípravy dráhy, povětrnostních podmínkách a vizuální posouzení povrchu dráhy. Když je technika nasazena mezi jednotlivými běhy, měl by být účel definován předem a řidič traktoru by s ním měl být seznámen. Když je traktor používán pravidelně mezi běhy je vhodné jezdit různými směry v průběhu dostihové programu, aby byly zahlazeny všechny otisky. Používané zařízení na uhlazení, válcování a srovnání by v ideálním případě mělo být trochu širší než je polovina dráhy, takže veškerý povrch může být upraven dvojím projetím traktoru. To pomůže minimalizovat stopy po traktoru na pečlivě připraveném povrchu.
Při obnově vrchní tlumící vrstvy je mnohem jednodušší, pokud je povrch před zhutnění (válcováním) do určité míry rozrušen. Použití pletiva (viz Les Gardener je nejjednodušší) nebo kovových bodců kratších než 2inch (50mm) je upřednostněno před kartáčem, když je potřeba obnovit a srovnat povrch poškozený dopady greyhoundů.
V zimních měsících, když je obtížné písek zavodnit z důvody nebezpečí zamrznutí a přidání soli trať změkčí, má organizátor ještě další metody jak připravit bezpečnou trať. Použití válce není vždy možné, protože písek zůstává nalepen na jeho povrchu, ale zhutnění využitím traktoru s plnými pneumatikami nebo pneumatikami naplněnými vodou může poskytnout dostatečně pevnou odrazovou vrstvu. Stejně jako v teplejších měsících je i v zimě potřeba vytvořit vrchní tlumící vrstvu dráhy.
Dráhy ve Velké Británii mají rozdílnou konstrukci, ale každá z nich může být trochu vylepšena pro zvýšení bezpečnosti závodících greyhoundů. Začněme pozvolným klopením rovinek ca. 80feet (24m) před začátkem zatáčky, které umožní greyhoundům snadnější zatočení. Použijeme-li výsledky zámořského výzkumu nemělo by být sporu o potřebě klopení, k zamyšlení je pouze jaký úhel bude pro psy nejlepší, aby pomohl nasměrovat odstředivé síly do dráhy.
Volba mechanismu pro tažení návnady je stále záležitostí majitele nebo provozovatele dráhy. Bylo by snad lepší, kdyby byl ve Velké Británii definován standard, kterému by trenéři a chovatelé mohli přizpůsobit svůj program.
Nemá cenu přejít na návnadu taženou z vnitřního okraje dráhy, ani kdyby bylo vyvinuto rovnoměrnější tažení návnady, které by pomohlo snížit počet nehod a pravděpodobně i počet zranění v první zatáčce. Celosvětově je pouze 60 drah s návnadou taženou po vnějším okraji dráhy a ty jsou koncentrovány na britských ostrovech.
Na rovinkách musí povrch dráhy zachytit a odpružit dopad předních nohou odpovídající až 147% hmotnosti greyhounda. Je potřeba též zajistit odrazovou vrstvu pro zadní nohy k dosažení maximální rychlosti. Greyhound má všechny čtyři nohy ve vzduchu 2x během jednoho běžeckého kroku, takže je v kontaktu s dráhou pouze 25% celkové délky závodu a pouze během tohoto krátkého kontaktu může měnit směr běhu. To znamená, že tento kontakt musí být kvalitní bez "prohrábnutí" nebo druhotného pohybu kvůli nedostatečné opoře. To je dosaženo tlumící vrstvou 1-2inch (25-50mm) nad odrazovou vrstvou 4-5inch (100-125mm), které zajišťují bezpečný odraz a dopad psů.
Jakmile bylo dosaženo kvalitního povrchu, musí být udržován v dobrém stavu až do následujícího rozrytí. To může následovat každých 14 dní v zimním období, ale častěji v letním období, aby se předešlo "pečícímu" efektu teplého počasí na spodní vrstvu. Prohrabání může být prováděno různými způsoby od ručních hrábí až po zařízení tažené traktorem. V mnoha případech je ruční srovnání mezi běhy dostatečné k obnovení bezpečného standardu. Tam, kde je použito vlečného zařízení, je potřeba zamezit tvorbě kolejí po pneumatikách.
Smyslem údržbového programu je obnovit povrch dráhy a udržet konstantní základní hloubku po celé šířce a délce dráhy. Kde je tlumící vrstva příliš tenká, dráha bude tvrdá, neutlumí energii psa a mohou se vyskytnout zlomeniny končetin.
Dostatečné množství vody dodané ve správné době vhodným způsobem zlepší kontakt a pomůže greyhoundům lépe kontrolovat sílu. Nadbytek vody, nebo pozdní pokropení, způsobí ztrátu opory pro psa, což způsobuje zraněním svalů a vazů. Nedostatek vody sníží kontakt zadních nohou s dráhou a sníží schopnost psa účinně manévrovat. Řádně udržovaná dráha přispěje k bezpečnějšímu povrchu dráhy, který sníží počet zranění.